Proč začít s tkaním!

Proč tkát?

Jako amatérské tkadleně mi tahle otázka přijde trochu zbytečná, ale jo, pojďme se v ní trochu pošťourat a podívat se tkaní na zoubek…

Relax

Tady nejde minout hlavní uspokojující přednost ručních prací. Možná by stálo za to položit si otázku naopak. Proč se i dnes, kdy se dá vše vyrobit strojově, lidé celkem masivně věnují ručním pracím? Proč s nimi zaplavují sociální sítě a sdílí úspěch s videi, kde je detailní záběr na ruce, které něco dělají? Tady by mohl někdo namítnout, že „na práci se hezky kouká“. Ale je snad větší požitek z toho koukat na někoho, jak něco dělá, než si to vyrobit sám? Nesvrbí Vás dlaně, přitom, když čtete tyto řádky? Nebo když se zakoukáte na klubko vlny, co to s Vámi dělá? Tak tedy proč? Za mě prosím je člověk tvor činorodý, a potřebuje své ruce zaměstnávat. Zároveň nám dnes odpadl ten „mus“, kdy je to nutné udělat, protože jinak nebudeme mít co na sebe. Tvoříme z radosti a jen když chceme. Ano, vnímám to vskutku jako formu odpočinku, relaxace. Potřebuje to něco uvnitř nás. A tkaní je magické, mám pocit, že kdo jednou zakusí, těžko ho to přestane někdy volat, pořád to jede někde na pozadí, jo!

Uklidnění mysli

Na pozadí nám dneska jede hodně věcí, jsme přehlceni a můžeme si vybrat, buď se věnovat třeba předení, kde si můžeme dát defragmentaci a nemyslet vůbec na nic (či si naopak ještě něco k tomu přibrat), anebo tkát. Při tkaní totiž naopak musíme svou mysl při většině činností hluboce otevřít a zapojit. Tkaní je tak trochu matematika a často je potřeba se plně soustředit. Tím však můžeme hlavu opět vypnout a uklidnit, neboť ji zaměstnáme tentokrát úplně jinými podněty, než je běžné. Je to vlastně forma aktivního odpočinku s bonusem krásného a originálního výsledku. Nezřídka se mi u tkaní zavaří mozek, ať už člověk počítá nitě nebo tká vzor, kde musí přehazovat listy, páčky nebo nohy, soustředí se plně na tuto činnost a vlastně tím nedá průchod jiným myšlenkám v hlavě, čas se zastaví. Jak říkám, je to matematika. A na rozdíl od předení, kdy prostě vznikne příze i když nevíte, jakou chcete nebo jakou vlastně předete a upředete (samozřejmě to tak nemá každá přadlena, možná jen já, jaj J), tak prostě při tkaní musíte mít nějakou představu, chce to mít vše předem rozmyšleno, jak bude vypadat vzor, jak dlouhé dílo bude atd. Pro mě třeba celkem „makačka na bednu“. Ale to makání nakonec vždy stojí za to!

Originální výrobek

A tady už se dostáváme k tomu, co některé tkadleny k této zálibě přivedlo. Viděly někde krásnou tkaninu a začaly se zajímat jak. Každé dílo, které vytvoříte tkaním, Vás bezpochyby nadchne, a pokud se navíc například zabydlí ve Vaší domácnosti, vdechne do ni něco originálního, co opravdu nikde jinde nenajdete. I prvotní výrobky bývají úspěšné. Dobré je nepodcenit materiál jako já, když jsem tkala svoji první šálu. Koupila jsem nejlevnější akryl, jakože na zkoušku, ale povedla se krásná šála, ovšem z dokonale umělého materiálu, který zůstává i při namotání kolem krku rovný jako prkno. Nepodceňujte se, i první výrobky budou krásné, a pak se už můžete posouvat jenom dál. Možnosti jsou neomezené, barvy, struktury, vzory... Prostě koníček, který Vás už nepustí. Protože pak jsou to nejen prostírky a šály, ale můžou být třeba kabelky, batohy, dekorace na zeď, vytkávané pásky, plédy, látky, ze kterých si ušijete šaty či šátky na nošení dětí. Ve využití techniky máte úžasnou svobodu a je jen na Vás, jak budete originální.

Nedá se nic dělat, stejně jako předení nám i tkaní přináší do života samá pozitiva. J Pokud samozřejmě nepočítáte finanční náročnost koníčku. S tkaním se totiž často plíživě přikrade i „sysleníčko“ různého materiálu J a hned poté zvyšování nároků na stav, pak taky zvyšování nároků na prostor, to je ale na samostatnou kapitolu. Pokud chcete začít tkát, určitě si rovnou začněte hledat větší bydlení… Samozřejmě, že si dělám legraci, dnes nemusí tkalcovský stav zabírat půl obýváku (jako mě napříkladJ). Stavy jsou moderní, skladné a přizpůsobivé. A tkaní je hlavně o radosti a o tvoření. Co víc si ještě přát?

Tkaní zdar!

Vaše Zatkaná 

PS: Jde hlavně o moje vlastní pocity, samozřejmě je velice individuální, jak moc člověk vypíná hlavu při různých činnostech. Předení a tkaní jsou tak rozdílné. Rozhodně nechci žádnou z obou technik vyzdvihovat. Každá je prostě trochu jiná, každá je naprosto skvělá a vidím jako ideální tyto obě techniky střídat a kombinovat ;-)